Tmel, s jehož pomocí se svijonožci (Cirripedia) připevňují k podkladu, patří k extrémně pevným látkám, které navíc tuhnou i pod slanou vodou. Svijonožci jsou korýši, kteří přešli k usedlému způsobu života. Přestože tmel zmiňuje už Charles Darwin, který první svijonožce řádně popsal, důkladně ho prozkoumali až nyní Neeraj V. Gohad z Clemson University v Jižní Karolíně a Nick Aldred z britské Newcastle University spolu s dalšími kolegy pomocí Ramanovy spektroskopie. Svijonožci nejprve vypouštějí ze speciálních žláz lipidy (estery vyšších karboxylových kyselin), které jsou hydrofobní. Vytěsňují vodu z podkladu a vytvářejí prostředí pro vlastní pojivový materiál tvořený fosforylovanými bílkovinami (proteiny s připojenou fosforečnanovou skupinou). V počáteční fázi před vytvrzením ho chrání před bakteriální degradací. Výzkumy obdobných systémů složených z více komponent mohou přinést řadu zajímavých poznatků. Synergický efekt způsobuje, že jejich vlastnosti nejsou pouhým součtem vlastností částí, ale mají něco navíc. Např. řada tkání našeho těla je mnohem pevnější, než kterákoli z mnoha sloučenin, jež ho vytvářejí, sama o sobě.